Prečo som sa rozhodol stáť sa knazom?

   Proč jste se rozhodl stát se knězem?
   Mnoho roků jsem přemýšlel o cestě, kterou bych se mohl jako člověk nejplněji realizovat. Absolvoval jsem vysokou školu a stal se strojním inženýrem. Potom jsem začal studovat filozofii a psychologii. Rozhodl jsem se přestoupit do bohosloveckého semináře, abych se stal kandidátem kněžství pro moji diecézi. Mluvit o mém životním povolání znamená ponořit se trochu hlouběji do mého bytí, do mého srdce. Každý člověk se ptá sebe sama, jaká je jeho cesta k největší a nejplnější seberealizaci. Stejným způsobem jsem přemýšlel o tom, jak bych se mohl vzdát úplně sebe sama. Spiritualita mě vždy vzrušovala. Stále jsem četl duchovní knihy. Potom jsem se jednoduše rozhodl, a byl to konečný krok směrem k důvěře v Boha. Viděl jsem zde práci s lidmi, s nemocnými, ta okrajovost mě činí štastným a tímto způsobem života nebudu nikdy osamělý. Člověk, který žije pro lidi, přijímá od lidí velmi mnoho. To jsou věci s hodnotou, která je věčná. Jeden z hlavních důvodů pro naši existenci na zemi je existence lidí, které milujeme a kteří žijí pro druhé lidi. Dnes je to velmi nutné. Jsem mladý. Přede mnou je celý život a má budoucnost, a modlím se k Bohu o milost, abych měl srdce pro každého člověka, zvláště pro ty, kteří jsou vzdáleni od druhých lidí, od Boha a od sebe samých.

   Vyrůstal jste v katolické rodině, která vám umožňovala praktikovat víru? Jak jste přišel k poznání Boha za komunismu?
   Moje rodina je tradičně katolická rodina. A právě ta tradice je pro mnoho lidí bariérou ke zkušenosti života. Abych se šel potěšit do kostela, že znám a miluji Boha. Pak jsem pochopil, že to nebyla láska, ale zvyk. Následně jsem se sebe ptal, jestli bych chtěl být člověkem, který by byl milován druhými ze zvyku? Jak to Bůh asi pociťuje, když Ho milujeme ze zvyku? Tak jsem pochopil lásku k Bohu jako něco živoucího a originálního, jako něco hluboce zakořeněného v hlubinách naší existence, jako něco, co mění náš život a co nám dává sílu k nesení svědectví dalším lidem. Milovat Boha v daru okamžiku, uvědomovat si to nyní, ne zítra nebo zpětně, že žít každý krok s Bohem znamená být Božím poslem.To je něco, co se má ve mně stále probouzet jako nějaké dobrodružství pro Boha. Bůh je Otec všech lidí, kteří touží po proklamaci Ježíše Krista. Člověk potřebuje mít velkou hloubku ducha k životu pro každého, poněvadž Bůh učinil každého.

   Jak jste byl starý, když jste se rozhodl stát se knězem?
   Bylo mi 22 let.

   Kolik vám bylo, když jste byl vysvěcen?
   Bylo mi 27 roků. Bylo to před 29.6.1998, kdy byla Slavnost svatých Petra a Pavla.

   Jste členem charismatického hnutí?
   Při druhém vatikánské koncilu naše Církev definovala [pojem] "církev" jako "bytí institucionální a charismatické". Problémem je, že mnoho charismatiků žije mimo institucionální Církev. Žijeme v období, kdy naše jednota s našimi biskupy a s papežem bude jedinou zárukou pravdivého a správného působení kněží i laiků. Kdyby mi Bůh dal nějaké specifické poslání, potom si je vezmu za své a budu se o ně starat. Jestliže si to Bůh přeje, potom to učiní prostřednictvím Církve a církevních představitelů. - On to učiní možným, abych mohl žít své charisma pro dobro Církve a všech lidí. Jsem jen jednou částí mozaiky. A bylo by pro mě lepší se nenarodit, než abych přitahoval pozornost já, a ne Ježíš Kristus. Opravdu, to je jediná správná cesta, jak sloužit Bohu v dalším miléniu.

   Kolik máte bratrů a sester?
   Mám jen sestru. Je vdaná a má dvě děti.

   Jakého typu modlitebního společenství jste byl vedoucím, než vám Bůh dal stigmata?
   Je to tak, jak to psaly noviny. Avšak ve skutečnosti to nebylo žádné modlitební společenství. Byla to přátelská neformální setkání v jednom rodinném domě. Když mluvím o všech těch událostech, které se staly potom, mluvím s obrovskou bázní z Pána, protože jsem si ověřil, jak toto vše velice převyšuje mne samotného. Když se mě lidé ptají, co si myslím o všech těch věcech, které se dějí, říkám, že opravdu nevím, co se se mnou děje. Ježíš Kristus řekl, že podle jejich ovoce je rozpoznáte. Jestliže tam lidé přišli na mé mše, semináře a kvůli zážitku Boha, a změní se jejich životy, jestliže je vyléčeno mnoho nemocných lidi, jestliže se po vzájemném konfliktu jeden s druhým usmíří, jestliže lidé odhazují všechnu svou špínu před Bohem a hledají mír s Bohem, jestliže zarmoucení nacházejí naději na obrat, potom to je ovoce, na které musíme upřít naši pozornost, ale ne na mě (tj. neobrací vaši pozornost ke mně). Stále oznamuji v seminářích, že pokud přicházíte kvůli mně, potom jste se zmýlili, ale pokud jste přišli kvůli Ježíši Kristu, potom zůstaňte. Musíme hledět na Dárce, ne na dar. Cítím se jako Boží sandály, které si Bůh nasazuje a ve kterých bude chodit, takže pomocí těchto sandálů se může dostat k těm lidem, kterých se zamýšlí dotknout. Ať mi Bůh dá sílu, abych Mu mohl svým životem poctivě sloužit, k jeho slávě.

   Míváte bolesti ve vašem čele?
   To mě nebolí, jen když se modlím, potom tam cítím pulsování. Na první pátky a v určitých obdobích, to je známé, je to krvácení a prosakování jako by křičící.

   Jste nějak nábožensky zapojen v řádu kněží?
   Ne, patřím do diecéze Krk v Chorvatsku.

   Jak jste spojen s Pannou Marií?
   Velice moc! Ona je má milovaná Matka. Všechna vojska zla před Ní padají. Člověk ji může prosit jen s čistým srdcem a já jí budu vděčný za její ochranu do konce svého života. Pokud jde o mne, mám zasvěcení se Neposkvrněnému Mariinu Srdci. Matka je skutečně vznešenou stranou naší spirituality. V této technické a hrubé společnosti nám chybí Matka něžnosti.

   Zasvětil jste se Panně Marii jako dítě?
   Ne, asi před rokem.

   Byl jste blízko u Marie jako malý chlapec?
   Tady je zajímavý příběh o mé matce. Když byla mladá dívka, chtěla být řeholnicí u Missionaries of Charity. Tenkrát ale bylo požadováno, aby rodina dala jisté množství peněz [tzv. věno], aby tak děvče mohlo vstoupit do kláštera. Má babička, matka mé matky, byla velmi chudá a nebyla schopná to učinit. To je chvíle, kdy má matka přislíbila Panně Marii, naší nebeské Matce, že jestliže to ona nebyla schopná učinit [tj. stát se řeholnicí], pokud jí Bůh dá syna, že ho zasvětí Bohu. Má matka mi to přiznala až v okamžiku, kdy jsem jí řekl, že bych chtěl být knězem. Nikdy jsem nevěděl nic o této její přísaze. Až tehdy, za pláče, mi řekla o tomto slibu, který udělala. Skrze to mohu vidět, že mě ochraňuje přímluva Matky Boží.

   Byl jste blízko u Marie jako malý chlapec?
   Tady je zajímavý příběh o mé matce. Když byla mladá dívka, chtěla být řeholnicí u Missionaries of Charity. Tenkrát ale bylo požadováno, aby rodina dala jisté množství peněz [tzv. věno], aby tak děvče mohlo vstoupit do kláštera. Má babička, matka mé matky, byla velmi chudá a nebyla schopná to učinit. To je chvíle, kdy má matka přislíbila Panně Marii, naší nebeské Matce, že jestliže to ona nebyla schopná učinit [tj. stát se řeholnicí], pokud jí Bůh dá syna, že ho zasvětí Bohu. Má matka mi to přiznala až v okamžiku, kdy jsem jí řekl, že bych chtěl být knězem. Nikdy jsem nevěděl nic o této její přísaze. Až tehdy, za pláče, mi řekla o tomto slibu, který udělala. Skrze to mohu vidět, že mě ochraňuje přímluva Matky Boží.

   Jsou vaši otec a matka na živu a kde žijí?
   Ano, oni žijí na ostrově Krku, v tom samém místě, ze kterého pochází arcibiskup Zagreba. Má matka chodila do školy se záhřebským arcibiskupem. V mé diecézi je jen 70 kněží. Je nejmenší diecézí ze všech diecézí Chorvatska.

   Byl jste v Medjugorje?
   Ano, třikrát. To byly nezapomenutelné zkušenosti. Je to svaté místo modlitby, mlčení a konverze srdce.

   Byl jste knězem, když jste jel prvně do Medjugorje?
   Byl jsem velmi mladý, mladý hoch, když jsem tam jel poprvé.

   Byl jste tam od obdržení kněžství?
   Ano

   Co je tou nejdůležitější věcí, kterou jste nalezl v Medjugorje?
   Čestnost. Být milovníkem pravdivosti. Dnes pravda provokuje. To vyžaduje neporušenou osobnost. A Panna Maria [osobně] nemůže, tedy aspoň prosí o mé celé vlastní já. Dát se Marii a Bohu, opravdu tím sebe neztratím, ale najdu. To je to, co si nesu z Medjugorje. Poselství, které jsem obdržel, je zejména mít důvěru v Boha.

   Mluvil s vámi někdy Ježíš nebo Maria?